Poběžovice milované i osudem zkoušené – křest knihy

křest knihy se koná 15.11. 2023 v 18.00 h, náměstí Míru 55, Poběžovice

Poběžovice milované i osudem zkoušené

Ve středu 15. listopadu pokřtíme knihu o Poběžovicích s názvem Domov/ Heimat – Poběžovice/ Ronsperg. Jak její název napovídá, kniha historii města vypráví v češtině i němčině. Důvodem je skutečnost, že oba jazyky zaznívaly ve zdejších ulicích po mnoho generací. Někdy zněl silněji jeden, jindy druhý, k historii Poběžovic ale patří oba.

Na počátku jsme přemýšleli o tom, co by měla kniha přinést. Došli jsme k závěru, že chceme, aby pomohla místním porozumět historii tohoto městečka a představit jej návštěvníkům jako pozoruhodné místo se zajímavými osudy. Chtěli jsme připomenout všechny kapitoly zdejší historie, které jsou důležitou součástí příběhu Poběžovic a ukázat, že toto místo bylo a je dobrým místem pro život.

Osudy Poběžovic jsou složité. Po válce v důsledku odsunu zdejších českých Němců a komunistické ideologie došlo k částečné ztrátě paměti místa. O některých věcech, lidech a událostech z minulosti se zkrátka nemluvilo. To vše ovlivňuje současnost a samozřejmě i dnešní podoba Poběžovic je logickým výsledkem historických dějů.

Poběžovice bývaly centrem malého panství, které držely významné šlechtické rody a pobývali zde pozoruhodní lidé, například sochař Jan Brokoff, skladatel Bedřich Smetana či myslitel Richard Coudenhove Kalergi. Na hřbitově a v kostele se kromě jiných nacházejí rodové náhrobky Ronšperků, Švamberků, Wunschwitzů, Linkerů, Coundenhove Kalergi. 

Židé ve městě žili nejméně 500 let a řízením osudu se Poběžovice staly významným poutním místem chasidských Židů. Osudy zdejší židovské obce symbolizuje synagoga, která byla zničena krátce po záboru Německem a dnes po více než osmdesáti letech pomalinku vstává z trosek. 

Kniha se nevyhýbá ani období studené války, kdy šlechtické majitele zámku vystřídali příslušníci pohraniční stráže, která ve městě měla svou brigádu. Poukazuje i na dědictví komunistického režimu, se kterým se město vyrovnává dodnes, nejviditelněji v podobě zchátralého zámku. Publikace přináší svědectví o „starých“ Poběžovicích, které nenávratně zmizely zbouráním třetiny domů v poválečném období. Popisuje i zrod „nových“ Poběžovic bytovek, prodejen, rodinných domů i garáží, které vyrostly často díky nezištné práci místních občanů. A shrnuje i posledních třicet let, kdy město, spolky, škola i podnikatelé tvoří současné Poběžovice.

Co práce na knize přinesla nám? Obdiv k lidem, kteří v různých dobách v Poběžovicích žili, své město rozvíjeli a účastnili se bohatého společenského a kulturního života. Jejich láska k domovu může inspirovat i dnes. Je podobná lásce k dětem: chceme pro ně to nejlepší a odpouštíme jim chyby ne proto, že si to zaslouží, ale proto že jsou naše. Poběžovicím přejeme mnoho lásky a péče od těch, pro které jsou domovem.

Kristýna Pinkrová a Ladislav Ptáček

 

Ve středeční podvečer 15. listopadu se do Společenské místnosti v budově místní knihovny sešlo na šest desítek zájemců o další z kulturních akcí, pořádaných MKIS Poběžovice. Tentokrát se jednalo o křest nové knihy o historii a současnosti Poběžovic s česko-německým textem – Domov Poběžovice/Heimat Ronsperg. Křtu byli přítomní i oba autoři knihy – Kristýna Pinkrová a Ladislav Ptáček. Na úvod odrecitovala Mgr. Eva Vondrašová text písně Andrease Hartauera, přeložený Mgr. Miroslavou Šebestovou Hluboko tam v Českém lese, vyjadřující touhu lidí násilně vytržených ze své vlasti spatřit místa svého šťastného dětství, prožitého v Českém lese. O hudební vložku se postaral mladičký Petr Vejvančický, studující v ZUŠ Horšovský Týn hru na kytaru. Na tento nástroj zahrál postupně dvě instrumentální skladby.
Poté se slova ujal starosta města Poběžovice Bc. Martin Kopecký, který probíhající událost bere jako dosud nejvýznamnější den v jeho politické kariéře, protože být u zrodu nové mimořádně kvalitní knihy o historii města, která bude již navždy nositelkou poznání naší vlastní historie a která odráží i současnost ve své skutečné podstatě bez jakýchkoli příkras, je pro něj obrovská pocta. Uvedl, že zpočátku měl trochu problém s tím, když se v návrhu textu, či fotografií objevilo něco, co nebylo veskrze pozitivní a ukazovalo na odvrácenou tvář dnešních Poběžovic. Nakonec ale přijal myšlenku nezaujatého pohledu autorů a jejich snahu zobrazit nejen historické události, ale i minulost nedávnou, či dokonce současnost nezkresleně tak, aby na principu kroniky přinášela objektivní pohled na věci vezdejší. Poděkoval oběma autorům za skvělé dílo i všem, kteří se na jeho vzniku jakkoli podíleli.
V následujícím rozhovoru, který s autory vedla vedoucí MKIS Bc. Jitka Molnárová se návštěvníci dozvěděli mnoho zajímavostí z náročné práce, která tvorbu knihy provázela. Poté, co starosta města oslovil autory s přáním, aby sepsali historii Poběžovic od prvních zmínek o jejich existenci až k dnešku, nastalo velmi náročné období „badatelské“. V něm bylo nutné shromáždit co největší množství materiálu v podobě faktů z historie dávné, novější až ke zmapování současného stavu města Poběžovic. Jednalo se o hodiny a hodiny strávené v archivech, studovnách, knihovnách, či soukromí pamětníků při hledání, získávání a studiu vhodného materiálu. Pak následovalo období, kdy bylo třeba získané materiály vyhodnotit, vytřídit, dát jim chronologický řád a přetavit je v jednolitý, srozumitelný text. Na tvorbu knihy měla podle autorky překvapivě pozitivní vliv místní neznalost obou autorů. Nikdo z nich nemá kořeny ani v Poběžovicích, ba dokonce ani na Chodsku, a proto byl jejich pohled na historii a současnost tohoto regionu zcela objektivní, nezkreslený vlastními prožitky a dojmy. Svoji výpověď o historii města se snažili oba autoři podat přesně tak, jak ji zdokumentovali ze získaných materiálů, bez příkras a zbytečného idealizování. Snažili se o maximální zestručnění při převyprávění nabobtnalého obsahu získaných materiálů ale tak, aby sled událostí byl pro čtenáře snadno pochopitelný a jednoznačný.
Po zhruba hodinovém vyprávění autorů proběhl vlastní křest knihy, který provedli autoři ve spolupráci se starostou a místostarostou města a farářem Miroslawem Giergou, když klasicky polili knihu douškem šumivého vína. Poté byl odstartován prodej knih, o které byl obrovský zájem a kdo si počkal, mohl ji získat i s věnováním autorů při následné autogramiádě.